2003

Turnaj s nejtěsnějším finále

67. mistrovství světa, Finsko (Helsinky, Turku, Tampere)
28
Martin
Straka
Puk 2003
Výsledky
  • Kanada
    1.
    Kanada
  • Švédsko
    2.
    Švédsko
  • Slovensko
    3.
    Slovensko
  • Česko
    4.
    Česko
  • Finsko
    5.
    Finsko
  • Rusko
    6.
    Rusko
Ikona zelené žárovky
Víte, že...
... u třech nejproduktivnějších hráčů celého turnaje jste našli slovenskou vlaječku.
Králem bodování se stál Žigmund Pálffy, hned za ním skončil Jozef Stümpel a Lubomír Višňovský. Slováci ve Finsku nastříleli suverénně nejvíc branek (45), druzí Češi se na turnaji radovali šestatřicetkrát.
Škoda Superb
Škoda Superb
Vůz šampionátu
Hláška šampionátu
„Zítřejší trénink byl zrušen. Žádný soupeř už nezbyl.“ Nápis, který se po finálové výhře nad Švédskem objevil na dveřích kanadské šatny.
Finále
Hráno v Helsinkách, 13 383 diváků.
  • 11. Tjärnqvist
  • 19. Axelsson
Švédskoswe2:3ppcanKanada
  • 20. Horfcoff
  • 50. Doan
  • 74. Carter
Číslo šampionátu
43
Tolik trestných minut uvádí oficiální statistiky u Radka Dudy. Známý český rebel se stal nejtrestanějším hráčem celého šampionátu.
Nejproduktivnější hráč:
Slovensko
Žigmund Pálffy (SR)15 bodů (7+8)
Drama s českou hlavní postavou a ženy, které (ne)nosí štěstí

„Byl to zvyk, který doprovázel všechny předchozí české triumfy. Do Nagana, ale i na dalších vyvrcholení turnajů vždy za hokejisty přicestovali manželky, přítelkyně či další rodinní příslušníci. „Vždycky, když tu byly holky, tak se vyhrálo,“ zdůrazňoval kapitán Robert Reichel. „Nakonec rozhodla pověrčivost,“ přikývl i reprezentační trenér Slavomír Lener. Paní Reichlové a dalším partnerkám jejich pánové při víkendovém pobytu v Helsinkách medailovou radost neudělali. Reprezentanti při cestě do semifinále ani jednou neprohráli, v divokém boji o finále je ale přestřílela Kanada 8:4. Zklamaní Češi nezvládli ani souboj o bronz se Slováky, který prohráli 2:4. „Nebyly síly, kluci po zápase s Kanadou už neměli z čeho brát,“ přiznal trenér Lener. „Kdybyste je viděli v kabině po každé třetině, tak byste je na led už neposlali. Ale oni tam šli další a další střídání s tím, že to otočí. Jejich vůle si ohromně vážím.“ Výraznou českou stopu ale přesto finále finského turnaje mělo. Zápas o zlato řídil jako hlavní arbitr Vladimír Šindler, který se zároveň zapsal do historie. Poprvé v dějinách finálových zápasů spolurozhodoval o titulu videorozhodčí – navíc Šindlerův krajan Pavel Halas. V prodloužení střelu kanadského útočníka Cartera zakryl pod betonem švédský brankář Tellquist a dlouhé minuty se řešilo, zda při jeho zákroku puk přešel brankovou čáru. „Věděl jsem, že ji přešel, jen jsem doufal, že to uvidí i ti, co o tom rozhodovali,“ řekl střelec Anson Carter. Gól platil. 3:2 po prodloužení. A Kanada vládla hokejovému světu.

Rozhovor

Když zlatý gól „dá“ sudí.
Český sudí poslal titul do Kanady. Pět minut mi připadalo jako půlhodina, vzpomíná Šindler

Stál u trestoměřičů. Ze sluchátka se ozýval krajan a videoarbitr Pavel Halas. A celý hokejový svět vyčkával, co pak Vladimír Šindler oznámí. „Gól v takhle významné chvíli se od té chvíle přes video nezkoumal,“ připomíná Šindler. Někdejší uznávaný mezinárodní rozhodčí se vzpomínkami vrací do helsinské Hartwall Areny, kde až opakované a několikrát zvětšené záběry přiřkly v květnu 2003 světový titul Kanadě. Carterův zlatý gól z prodloužení proti Švédsku zařadila IIHF mezi stovku nejzajímavějších příběhů od založení federace a samotný zápas označila za nejdramatičtější finále všech dob.

Když jste jako hlavní sudí čekal na verdikt, bylo to vašich nejdelších pět minut v životě?
Můj individuální pocit byl, že to byla snad půlhodina. S odstupem jsem se na vše koukal a změřil jsem si, že zkoumání trvalo téměř sedm minut. Asi ve druhé minutě jsem se navíc dozvěděl, že puk nejde na záznamech možné najít nebo není pořádně vidět. Nebylo to zcela příjemné, protože bychom neměli vhodné záběry, ze kterých by se dalo správně a kvalitně rozhodnout. Při gólu takové důležitosti to moc nepřidávalo. Druhé polovina zkoumání probíhala tak, že čas plynul. Trvalo to extrémně dlouho.

Měl jste tehdy závěrečné slovo vy, nebo videorozhodčí?
Je to jediná situace, která se v posuzování videorozhodčího ve spolupráci s hlavním rozhodčí téměř nemění. Při překročení puku brankové čáry má hlavní slovo videorozhodčí.

Říká se, že nejlepší je rozhodčí, kterého si nevšimnete. Tehdy na vás byla upřená pozornost celého hokejového světa. Bylo to příjemné?
Nejsem takový, že bych vyhledával jakoukoli pozornost. Rozhodčí by se ale ani neměl schovávat. Tohle navíc byla specifická situace, ve které rozhodčí za pozornost ani nemohl. Nebylo to o tom, že by ve finále vznikla čtyři kontroverzní rozhodnutí, která by připoutala pohled na rozhodčího. Pozornost vyplývala z logiky věci. Hledal se moment, který rozhodne celé mistrovství světa.

Jaké se k vám dostaly reakce po zápase? Co říkali třeba poražení Švédové?
Bezprostředně po utkání jsme si sami znovu ověřili správnost rozhodnutí. Zaznamenal jsem i zpětnou vazbu od Švédů, ale v kontaktu jsem s nimi přímo nebyl. Získal jsem informaci, že tohle rozhodnutí akceptovali. V novinách mi Švédové vyčítali jedno špatné vyloučení, zabývali se ale celým zápasem. Naopak o zlatém gólu hovořili, že vše bylo v pořádku.

Co si ještě vybavíte z finále 2003?
Nominaci jsem se dozvěděl den a půl dopředu. Připravoval jsem se na to po psychické stránce, ze šampionátů jsem ještě neměl spoustu zkušeností. Důležitost zápasu se promítla i na ledě, odpovídalo tomu i atmosféra. Na rozdíl od dneška byl hokej pomalejší, ale stejně to tempo bylo ohromné. Vše se dělo s extrémním nasazením a v maximální rychlosti i ve čtvrté třetině. Tehdy se ještě pískalo se třemi rozhodčími, což jen zvyšovalo nároky na jediného hlavního rozhodčího. Hlavním tématem ale stejně nakonec bylo řešení situace před zlatým gólem, kdy bylo poprvé využíváno video při vyhodnocení sporných situací ve finálovém zápase. To je to, co si kromě mě pamatuje nejvíc lidí.

Bere sudí účast na mistrovství světa jako největší ocenění jeho práce?
Olympiáda je ještě o kousek výš. Nominace je na ni o parník složitější než na mistrovství světa speciálně v situaci, kdy se turnaje účastní hráči NHL. Pro rozhodčí z ostatních soutěží zbývá jen sedm míst a dostat se do úzkého výběru je velmi složité. Mistrovství světa je ale také top událost, na kterou může rozhodčí dosáhnout. A vždy je čest reprezentovat na takové akci české rozhodčí a celý český hokej.

Spousta hráčů z NHL dorazila na šampionát 2015, kde jste pískal finále s Crosbym, Ovečkinem nebo Girouxem.
To byla v podstatě All Star Game. Soupisku, jako dali tehdy dohromady Kanaďané s Rusy, žádný tým NHL nemá. Bylo to velmi specifické mistrovství. Do Prahy chtěli dorazit úplně všichni, byla to lákavá destinace a celý turnaj se povedl. A pro mě bylo super, že jsem si zapískal finále.

Duel o zlato jste řídil po 12 letech od dramatu v Helsinkách. Byl jste v Praze klidnější?
Rozhodčí může nacvičit spoustu věcí, ale jen zkušenosti mu přinesou do procedur klid. V roce 2003 to bylo komplikované tím, že to pro mě bylo první zkoumání u videa vůbec, navíc v takovém momentu. Mezi lety 2003 a 2015 jsem ušel kus cesty a kdyby v pražském finále nastala složitá situace, zkoumání záběru by u mě určitě probíhalo na nižší tepové frekvenci. (usměje se)

Dvě olympiády, dvanáct šampionátů a v nich dvě finále. Z čeho jste si odnesl nejsilnější vzpomínku?
Je to asi přirozený vývoj, že se hezky se vzpomíná na tu poslední akci, kterou představovalo mistrovství světa v Praze a samotné finále. V něm kromě jiného zažil člověk v našich končinách téměř nepoznané.

Co to bylo?
Byl to moment, kdy českému rozhodčímu tleská plná pražská O2 arena.