2006

Stříbrné střídání zlaté generace

70. mistrovství světa, Lotyšsko (Riga)
24
Zbyněk
Irgl
Puk 2006
Výsledky
  • Švédsko
    1.
    Švédsko
  • Česko
    2.
    Česko
  • Finsko
    3.
    Finsko
    Ikona zelené žárovky
    Víte, že...
    ... k rodinnému střetu došlo v základní skupině, když Češi narazili na Slovince.
    Čechy jako kapitán vedl David Výborný, jeho otec František pro změnu velel na střídačce soupeře. Jen o pár dní dříve přitom vyhrál v extralize titul se Spartou. Češi sice brzy vedli 4:0, avšak zvítězili jen 5:4. Slovinci z elitní skupiny sestoupili, ale turnaj „poslal“ jistého mladíka Anže Kopitara do NHL.
    Škoda Roomster
    Škoda Roomster
    Vůz šampionátu
    Hláška šampionátu
    „Je to medaile, se kterou nikdo nepočítal. A je krásné, že jsem získal všechny tři kovy za jeden rok.“ Český kapitán David Výborný o 12 měsících, kdy Češi vyhráli ve Vídni, získali bronz v Turíně a přidali stříbro v Rize.
    Finále
    Hráno v Rize, 9 365 diváků.
      Českocze0:4sweŠvédsko
      • 15. Mattsson
      • 16. Emvall
      • 25. Kronwall
      • 38. J. Jönsson
      Číslo šampionátu
      8
      Tolik švédských hráčů získalo během tří měsíců zlato na olympiádě v Turíně i zlato v Rize
      Nejproduktivnější hráč:
      Kanada
      Sidney Crosby (Kan.)16 bodů (8+8)
      Hadamczik po senzačním stříbru: Cítím obrovskou satisfakci

      „Měl za sebou olympiádu v Turíně, která sice měla bronzovou tečku, ale zůstala po ní zvláštní pachuť, že měl tým na víc a že tým ničily sváry s trenérem. A tak většina členů úspěšné zlaté generace už nechtěla v reprezentaci dál pokračovat a před Aloisem Hadamczikem najednou stál úkol začít s velkou generační obměnou. Do Rigy tak na první šampionát odjel kupříkladu Tomáš Plekanec, Tomáš Rolinek, Zbyněk Michálek či Lukáš Krajíček. A podceňovaný tým to v prosluněné jarní Rize, která se proměnila v barevný mumraj fanoušků z různých zemí, dotáhl až ke stříbru. Šokoval především výhrou v prodloužení ve čtvrtfinále proti Rusku, které mazácky rozhodl další novic Zbyněk Irgl. „Tu akci jsem si po utkání pouštěl asi šestkrát na videu, byla to nádhera. Ukázka české chytrosti a improvizace,“ vyprávěl Hadamczik. Po olympiádě sílily hlasy, aby skončil. Po překvapivém rižském finále ale říkal: „Satisfakce je největší, jakou si můžete představit. Škoda, že v Rize nebyli ti, kteří do novin psali všechny ty lži. Nemohl jsem se bránit. Obyčejný občan si tyhle věci přečetl a zákonitě si musel myslet, že to tak bylo.“ Přesto nebylo jasné, zda bude pokračovat. Až pár dní po šampionátu mu šéf svazu Kulhánek nabídl pokračování na dva roky. Mimochodem na turnaji v Lotyšsku, který ukázal, že je pro hokej správnou cestou, když objevuje nové destinace, se představili i hvězdní Alexandr Ovečkin a Sidney Crosby, tehdy oba nováčci v NHL. Crosby pak z Rigy letěl s řadou českých novinářů a příznivců do Prahy, protože tu trávil prázdniny u kamaráda Zbyňka Hrdela. Po devíti letech, když byl šampionát v Praze, setkání zopakovali.“

      Rozhovor

      Srdcař se hlásí do služby.
      Reprezentace mi vždy zlepšila náladu, říká Plekanec

      Dosluhovala zlatá generace z Nagana. Pozvánku do Lotyšska odmítla i značná část bronzové družiny z nedávných her v Turíně. Národní tým proto vítal na šampionátu v roce 2006 nové tváře. Jednou z nich byl Tomáš Plekanec, který se později stal symbolem reprezentační oddanosti. Obětavý centr z NHL se zúčastnil celkem jedenácti šampionátů, což v moderních dějinách téměř nemá obdoby.

      Tomáši, napadlo vás, že právě v Lotyšsku rozepisujete dlouhatánskou reprezentační kapitolu?
      Pro mě byla reprezentace vždycky číslo jedna. Těšil jsem se na kabinu a na české fanoušky. Naučil jsem se, že čím blíž se hrálo Česku, tím to bylo lepší. Hrozně jsem se na to těšil. V reprezentaci se mi vždycky zlepšila nálada a zároveň jsem si prodloužil sezonu po konci NHL.

      Co si vybavujete z debutu na jaře 2006?
      Pamatuju si, že já a Honza Bulis jsme vypadli s Montrealem v prvním kole play off. Cesta z Kanady byla šíleně dlouhá, ale po ní jsme hned naskočili do zápasu. Na rozkoukávání moc času nebylo.

      Stihl jste být vůbec nervózní?
      Měl jsem teprve za sebou první sezonu v NHL a některé kluky jsem znal z Česka, kdy jsme se vídali přes léto. Bylo pro mě úplně nové sedět v kabině s kluky, kteří měli zlato z olympiády nebo mistrovství světa.

      Čí obličej máte před sebou?
      Milana Hniličky, Davida Výborného, Jardy Hlinky, Honzy Hlaváče. Trénoval nás Lojza Hadamczik s Frantou Musilem. Byl to hezký mix zlaté generace a nás mladších, kteří zrovna dorůstali.

      Kde se vzala ve vás touha reprezentovat? Vedli vás k tomu rodiče, nebo jste objevil vášeň sám při sledování turnajů v televizi?
      Dá se říct, že obojí. Hokej mě odjakživa bavil a platí to do dneška. To je podle mě nejpádnější ukazatel, proč v sobě našel člověk čas a sílu na to, aby dorazil na šampionát.

      Zvažoval jste někdy, že pozvánku odřeknete?
      Nejvíc jsem o tom přemýšlel na mých posledních turnajích. Do Francie (2017) a Dánska (2018) už jsem cítil, že je to na hraně.

      Jaká je vlastně vaše nejsilnější vzpomínka z mistrovství světa?
      Jsou to všechny úspěšnější turnaje, ze kterých jsme dovezli medaili. A kdybych měl vypíchnout jeden? Vybírám bronz z Bratislavy 2011. Atmosféra byla na Slovensku neskutečná, hrozně jsem si to užil a byla jen shoda okolností, že se nám nepovedlo dovézt ke zlatu.

      Máte medaile někde doma vystavené?
      To má odjakživa na starost mamka, ta je určitě někde vystavené má (usměje se).