2010

Rachna, Kachna aneb Český zázrak na ledě

74. mistrovství světa, Německo (Kolín nad Rýnem, Mannheim)
60
Tomáš
Rolinek
Puk 2010
Výsledky
  • Česko
    1.
    Česko
  • Rusko
    2.
    Rusko
  • Švédsko
    3.
    Švédsko
    Ikona zelené žárovky
    Víte, že...
    ... Česko je jedinou zemí, která od roku 1983 dokázala vyhrát tři světové šampionáty za sebou.
    V roce 2010 na zlatý hattrick útočili Rusové, drželi si bilanci 27 vyhraných zápasů v řadě (což je rekord MS), ale bojující Češi jejich šňůru ve finále zastavili. Mimochodem dva Rusové se dostali do All stars turnaje, doplnili je rovněž dva Němci, jeden Švéd a Fin, Čech však žádný.
    Škoda Superb Combi
    Škoda Superb Combi
    Vůz šampionátu
    Hláška šampionátu
    „Když jsem viděl na ledě tu ruskou šestici, Malkin, Ovečkin, Dacjuk, Kovalčuk a k tomu hrozivých šest na tři, to bylo asi všem blbě, ne jenom mně. Kolem naší branky kroužilo sto milionů dolarů. Já jsem snad byl radši, že jsem se zranil. Ve finále proti nám šli nejlepší hráči na světě. Kdo by byl řekl, že s nimi můžeme hrát vyrovnanou partii? My, s polovinou týmu z extraligy. A přece to šlo.“ Jaromír Jágr o závěru finále, kdy ze střídačky raději nesledoval dění na ledě.
    Finále
    Hráno v Kolíně nad Rýnem, 19 132 diváků.
    • 60. Dacjuk
    Ruskorus1:2czeČesko
    • 1. Klepiš
    • 39. Rolinek
    Číslo šampionátu
    77 803
    Úvodní zápas MS mezi Německem a USA se hrál na fotbalovém stadionu Schalke 04 a viděla jej rekordní návštěva. Vůbec nejvíc lidí na hokejový zápas dorazilo v lednu 2014 na duel NHL Detroit vs. Toronto, bylo jich 105 491.
    Nejproduktivnější hráč:
    Rusko
    Ilja Kovalčuk (Rus.)12 bodů (2+10)
    Jak pacienti nechtěli v brance Vokouna

    „Jistý Luboš Olejár, šéf Svazu pacientů České republiky, byl tak naštvaný na Vladimíra Růžičku a jeho brankářskou volbu pro světový šampionát v Německu, že psal otevřený dopis prezidentovi hokejového svazu, aby svému podřízenému okamžitě domluvil. „S brankářem Vokounem nebudeme šťastní a způsobí to při léčení jen a jen další trauma i zvýšený krevní tlak, což jistě uznáte, není žádoucí. Chcete-li přispět k pozitivní atmosféře při léčení pacientů doma i v nemocnicích, umožněte nám vychutnat si skvostné zákroky československé legendy Dominika Haška,“ stálo kupříkladu v psaní. Růžička ale neposlechl a pár desítek minut po finále, když se mu na krku po pěti letech zase houpala zlatá medaile, řekl: „Myslím, že Tomáš Vokoun na olympiádě i teď dokázal, že je nejlepší brankář na světě a měli bychom mu všichni líbat zadek.“ Vokoun byl skutečně zdí, která dovedla Česko k nejpřekvapivějšímu zlatu i medaili v historii. Tým dlouho (nejen) pacienty mučil. Ze zámoří chodily omluvenky, a tak parta dříčů prohrála s Norskem i Švýcarskem. Mužstvo bylo na pokraji vyřazení a musel ho emotivním projevem, ve kterém zkritizoval neúčast řady hráčů z NHL, vyburcovat Jaromír Jágr. Tým se štěstím prošel do čtvrtfinále, v němž na nájezdy vyřadil Finy, v semifinále osm vteřin před koncem třetí třetiny vyrovnal pumelicí Karel Rachůnek, až Robert Záruba křičel: „Rachna kachna, toto letělo.“ Zázrak byl dokonán ve finále, v němž outsideři zaskočili partu ruských favoritů. „Věřil jsem ve své schopnosti a bylo jen otázkou, jestli tu formu tady dokážu najít,“ uvedl Vokoun. Kouč Růžička, jenž se po finále s týmem rozloučil, zároveň varoval: „Český hokej není v pořádku. Nenechme se uchlácholit jedním turnajem a raději něco dělejme. Ale ne jen pusou.“

    Rozhovor

    Hokejový bůh na čtyři
    Je to poučení. Nikdy bys neměl nikoho podceňovat, říká Jágr

    V dobách největší slávy se mu přisuzovaly až nadpozemské dovednosti. Záblesky geniality předváděl Jaromír Jágr i nedlouho před čtyřicítkou na šampionátu v roce 2010. Do jeho dějin se ale zapsal spíš jako brilantní rétor a motivátor. Po šokující porážce 2:3 s Nory ve skupině poprvé na turnaj zamířil k novinářům. Dlouze hovořil. Kritizoval krajany z NHL, kteří pohrdli reprezentační pozvánkou. „Měli by se zamyslet, z jakého důvodu se dostali do NHL. Bez Patery, Reichla, Dopity a spol. by tam polovina z nich nebyla. Tyhle kluky nikdo nemusel přemlouvat a mladí by jim měli líbat prdel,“ pronesl nejslavnější český hokejista v jednom z nejemotivnějších projevů. Jágrův monolog pozvedl podceňovaný výběr bez hvězd do zlatých výšin.

    Proč jste se tehdy v Mannheimu tak rozohnil?
    Lidi moc nevědí, z jakého důvodu se to stalo. Nebylo to proto, abych motivoval naše hráče. Spíš jsem je chtěl bránit, protože nám po porážce s Nory začali všichni nadávat. Házeli to na kluky. Jenže kdyby jeli hráči z NHL, tihle kluci by na šampionátu vůbec nebyli. Cítil jsem, že se jich někdo musí zastat. Oni odevzdali maximum, ale nebyla jejich vina, že to v danou chvíli nestačilo na Nory. Kdyby to odflákli, reagoval bych jinak. Ale oni to neodflákli a Norové nás porazili, což nebylo nic špatného. Chtěl jsem upozornit, že větší vina padala na hráče, kteří na šampionát nejeli.

    Co jste si kromě zlata z Německa odvezl?
    Ponaučení. Bylo skvělé, že podceňovaný a zatracovaný tým dokázal nakonec vystoupat na nejvyšší příčku. Mělo by to sloužit jako ponaučení pro lidi, že bys nikdy neměl nikoho podceňovat a že ve sportu je možné všechno. Vyhráli hráči, které zprvu nikdo nechtěl a oni před šampionátem netušili, že pojedou. Z NHL skoro všichni odmítli, proto nakonec jeli úplně jiní kluci, kteří odevzdali maximum. Další ponaučení je z Nagana.

    Jaké?
    Že tým z České republiky dokáže porazit ty nejlepší. To druhé ponaučení přišlo v Německu.

    Co vlastně pro vás znamená reprezentace?
    Žil jsem v době, kdy nikdo moc neřešil NHL. Pro sportovce a děti byl jiný cíl – dostat do extraligy v klubu, za který jsi hrál. A pokud ti to půjde, mohla ti vyjít reprezentace. V té době jsme z NHL znali maximálně Gretzkého.

    Jaká jsou vaše nejsilnější vzpomínky ze světových šampionátů?
    Asi bych vybral hned ten první v roce 1990, kam jsem jel jako čerstvě osmnáctiletý. Do poslední chvíle jsem čekal, jestli budu vůbec nominovaný. Bylo to pro mě docela těžké, protože jsem se zároveň učil na maturitu. To je mistrovství, které mi leží v paměti.

    Co další?
    Mistrovství světa ve Vídni, kde jsem se stal poprvé mistrem světa. Bylo to zlato, které mi tehdy jediné scházelo ve sbírce. A samozřejmě to poslední v roce 2015 v Praze. Hrálo se doma a byla skvělá atmosféra. Každý zápas byl vyprodaný a cítil jsem ohromnou podporu, díky které jsem si to užil nejvíc. Jen škoda, že jsme nedosáhli na medaili.

    Nesvrbí ruce vás teď ruce, když se hraje mistrovství světa?
    To určitě ne. Nejsem fanatický fanoušek, který by sledoval každou minutu turnaje. Spíš se snažím koukat na styl, jakým se hokej ubírá. Může mi to pomoct v naší kladenské hře. Taky sleduji výkony hokejistů, kdyby se na turnaji náhodou někdo objevil a my měli šanci ho získat. Tak takhle vypadá moje mistrovství světa.