2011

Aj tak sme stále frajeri

75. mistrovství světa, Slovensko (Bratislava, Košice)
10
Roman
Červenka
Puk 2011
Výsledky
  • Finsko
    1.
    Finsko
  • Švédsko
    2.
    Švédsko
  • Česko
    3.
    Česko
    Ikona zelené žárovky
    Víte, že...
    ... krátce po startu šampionátu byl zabit terorista Usáma bin Ládin a americká výprava tak byla z bezpečnostních důvodů pod přísnou ochranou policie.
    Zatímco na začátku turnaje Yan Stastny, syn bývalého československého reprezentanta Petera Šťastného, zašel za fanoušky a sledoval s nimi v centru Košic zápas domácí reprezentace na velkoplošné obrazovce, o pár dní později bylo něco podobného rázně zapovězeno. Na konci turnaje se pro změnu v pevnost proměnila bratislavská aréna, protože sem dorazil Vladimir Putin, aby úspěšně lobboval pro šampionát v Rusku v roce 2016.
    Škoda Citigo
    Škoda Citigo
    Vůz šampionátu
    Hláška šampionátu
    „Češi jsou uplakánci a všechno to pochází od jejich trenéra. Nemám ten národ rád i kvůli tomu, že nám neustále připomínají invazi z roku 1968.“ „Ruský zlobr Jevgenij Arťuchin, který v osmifinálové skupině zranil během chvíle dva české hráče. Karel Rachůnek pak s ním v duelu o bronz praštil o plexisklo, až se rozbilo na malé kousky.“
    Finále
    Hráno v Bratislavě, 9 166 diváků.
    • 28. Pääjärvi-Svensson
    Švédskoswe1:6finFinsko
    • 40. Immonen
    • 43. Nokelainen
    • 44. N. Kapanen
    • 57. Pesonen
    • 58. Pyörälä
    • 60. Pihlström
    Číslo šampionátu
    16
    Tolik let čekali Finové na své druhé zlato z mistrovství světa. To první získali v roce 1995 ve Stockholmu. Třetí titul pak přidali v roce 2019 opět v Bratislavě.
    Nejproduktivnější hráč:
    Finsko
    Jarkko Immonen (Fin.)12 bodů (9+3)
    Začátek Jágrova comebacku do NHL

    Pár desítek minut před zápasem usedl na střídačku, otevřel si Bibli a prosil Boha o pomoc. Pak právě Jaromír Jágr ukázal „boží sílu“, když svým prvním reprezentačním hattrickem sestřelil ve čtvrtfinále Spojené státy. „Opravdu jsem se nijak zázračně necítil. Ale jsem rád, že se nám rozjely nohy a jim naopak odešly. Oni nastoupili ve velkém tempu, běželi maraton, ale sprintovali prvních deset kilometrů,“ řekl po utkání Jágr. Byl to nejobletovanější muž šampionátu. Ale tentokrát se rozhovorům nevyhýbal, pravidelně po zápase obcházel kolečko, častokrát dlouze mluvil se zámořskými médii. Právě v Bratislavě se totiž začal rýsovat jeho velký comeback do NHL. „68“ končila smlouva v Rusku a on zatoužil ještě po jedné etapě za Atlantikem. Byl zvolen nejlepším útočníkem turnaje, potřetí v kariéře. „Mám ohromnou radost, že jsme našimi výkony mohli rozdat radost lidem. To málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát možnost zapomenout na problémy. A oni zase dají zapomenout nám. Je to taková výměna energie,“ vyprávěl Jágr po utkání o bronz. Měl pravdu – do Bratislavy mířily davy českých příznivců, protože Češi hráli v silné sestavě atraktivní hokej. Prohráli jen jediný zápas z devíti, ten v semifinále proti Švédsku. I to zavinilo, že to skončilo „jen“ bronzem a Patriku Eliášovi se tak vytoužené zlato zase rozplynulo. „Asi mi není souzené, ale manželka mi psala, že jedno zlato mám už doma.“ Myslel tím dceru.

    Rozhovor

    Granlundova lakrosová finta z Bratislavy
    Při hokeji se pořád musíte soustředit, říká fotograf, jenž zachytil výjimečný okamžik

    Ten gól se stal symbolem finského tažení za zlatem na mistrovství světa v Bratislavě 2011. Mikael Granlund přelstil v té době téměř nevídanou lakrosovou fintou ruského brankáře Barulina a nasměroval svůj tým do finále. Fotografovi Michalovi Kamarytovi z agentury ČTK se jako jedinému podařilo jeho kousek zachytit v sérii snímků, za které později dostal prestižní cenu Czech Press Photo a jedna z fotografií se stala i předlohou pro poštovní známku. „Jen jsem prostě byl ve správný čas na správném místě,“ vzpomíná skromně na svůj životní „úlovek“.

    Jak se tedy stalo, že jste byl jediný, kdo Granlundovu parádu zachytil?
    Já původně pokrýval skupinu v Košicích, zatímco můj kolega Jáno Koller dělal Bratislavu. Na semifinále už jsem ale přijel do Bratislavy, kde ovšem Jáno měl už své místo. Takže jsem hledal pozici, ze kterého bych ho svými záběry doplnil a domluvili jsme se, že budu fotit shora proti němu. Abychom měli větší šanci zachytit, co se na ledě děje. A tak jsem si stoupl do ochozů, měl pod sebou střídačku, což je vlastně místo, které si moc fotografů nevybere, protože chce mít přehled o tom, co se děje i na ní. Ale tím, že jsme tam byli dva, jsem mohl sáhnout po netradičním místu. A od toho se to celé odvíjelo. Granlund objel bránu pode mnou, nabral puk a hodil ho do branky. Já jsem prostě byl v pravý čas na pravém místě.

    Zní to jednoduše.
    Už to bylo ke konci mistrovství, máte za sebou spoustu zápasů a jste rozfocený. I proto lépe trefujete důležité okamžiky. Já jsem si prostě mohl díky Jánovi stoupnout na místo, kam by jiní fotografové nešli a celé se to odehrálo přede mnou. Z té akce jsem poslal tři fotografie – na první je, jak má nasazený puk na čepeli a hokejku ve vzduchu, na druhé je puk už v síti a na třetí, jak se raduje. Granlund si dokonce proti mně i popojel.

    Je z toho tria nějaká fotografie důležitější?
    Myslím, že je docela dobře, že se mi podařilo vyfotit všechny ty tři okamžiky. Začátek, vyvrcholení v podobě gólu a dozvuk radosti, který je trochu akčním portrétem. Pro mě byly v tu chvíli vzhledem ke zpravodajským účelům důležité všechny tři, proto jsem je vydal. Samozřejmě je člověk limitovaný technikou, neboť v té době jsme měli o deset let starší foťáky než dnes. Měly sice dobrou kadenci, že jsem těch záběrů mohl udělat víc. Byl tam i jeden, kdy se puk objevil za čárou, ale už padal a nebyl zřetelný. Zkrátka se to všechno i s dávkou štěstí sešlo. V tiskovém centru jsme všichni věděli, že Granlund předvedl výjimečný okamžik, a tak vznikla debata, jestli ji někdo zachytil. Vedle mě seděl Petr Josek z Reuters a zakřičel, že já to mám. Najednou se kolem mě začali scházet fotografové a já si užil 20 vteřin slávy. Měl z toho studem červené uši, než to zase rychle skončilo.

    Počkejte, vždyť jste později dostal prestižní cenu Czech Press Photo.
    Ano, ta série dostala ve sportovní kategorii 1. místo. Když jsem je později porovnával s jinými fotografiemi, které obvykle na soutěžích vyhrávají, tak to byly hodně popisné záběry. Spíš takové televizní, než že by v nich bylo tolik výtvarného a krásného, co se někdy fotografové i do sportu snaží dostat. Ovšem ten okamžik byl prostě výjimečný a z hlediska hokejových záběrů i důležitý. Tudíž jsem měl radost, že fotka může žít dál.

    Však ve Finsku se stala i předlohou pro známku. I to je uznání, ne?
    Když se Finové ozvali, tak já jsem to vůbec nevěděl. Jsem fotograf a moje práce začíná a končí tím, že fotku udělám a pošlu do redakce. Pak už jen to na lidech, kteří jsou zaměstnaní ve fotobance a s těmi fotografiemi obchodují. Najednou mi jeden večer pípla zpráva na telefonu, kde mi kolega psal, že když se nám povede dobrá fotografie, dostaneme se do magazínů i těch prestižních, ale být na známce je něco jiného. A že mi gratuluje. Tak jsem běžel k počítači, o čem je vlastně řeč a zjistil, že finská pošta použila tu prostřední fotografii na známku. Jaký byl osud té známky ale nevím.

    Já ano. Vyprodala se za jediný den a finská pošta musela rychle udělat dotisk. Jak je ale obecně těžké fotit hokej?
    Při hokeji musí být fotograf rychlý. V tom pomáhá špičková technika, zároveň je důležitá i volba místa kolem ledu, abych dobře viděl. Klíčové je nedostat se do rutiny a být pořád připravený, že se může cokoliv na ledě odehrát. Mě to baví, takže nepovažuji focení hokeje za obtížnou záležitost, nicméně důležitý zápas musíte 60 minut se zatajeným dechem pořád sledovat, protože dobrá nebo zásadní fotografie může přijít kdykoliv. I proto se před utkáním snažím získat informace o hráčích, což může pomoct trochu předvídat možné situace. A štěstí přece přeje připraveným. Na tom šampionátu v Bratislavě ve skupině zranil Rus Arťuchin Karla Rachůnka, že mu tekla z hlavy krev. V zápase o bronz se ale karta otočila, když Rachůnek vyhodil Arťuchina z ledu, až se plexisklo rozletělo na kousíčky. Když se ale na hru soustředíte, máte informace, tak vám to může pomoct udělat fotku, kdy se ve zlomku vteřiny plexisklo mění ve skleněnou tříšť. To se povedlo hned několika fotografům právě proto, že stáli na dobrém místě a počítali, že ruský hráč může něco způsobit.

    A pak se se snímkem zúčastnit i pravidelné soutěže, kterou pro akreditované fotografy na mistrovství světa pořádá společnost ŠKODA AUTO.
    Ano. A podle toho kolik se ji účastní fotografů, je to hodně zajímavá soutěž. Každý se snaží vybrat po šampionátu fotografii, která splňuje zadání. I já jsem to párkrát zkoušel a jednou jsem dostal cenu za portrét brankáře. Pro nás fotografy je to na světových šampionátech zajímavé zpestření.

    Mimochodem je ta fotografie s Granlundem vaše nejslavnější?
    Pro mě je vždy nejdůležitější, co jsem z akce odevzdal a jestli jsem splnil to, co jsem měl. Nikdy jsem se nekoukal, jestli je ta fotka slavnější než jiné. Ale když se mi povedla, tak jsem měl z toho samozřejmě velkou radost, protože to byl důležitý okamžik. Ovšem je pravda, že řadě lidí utkvěla v paměti, a když se bavím třeba s kolegy fotografy, stále si ji vybaví.