2012

Jeden turnaj, dvě země

76. mistrovství světa, Finsko a Švédsko (Helsinky, Stockholm)
93
Petr
Nedvěd
Puk 2012
Výsledky
  • Rusko
    1.
    Rusko
  • Slovensko
    2.
    Slovensko
  • Česko
    3.
    Česko
    Ikona zelené žárovky
    Víte, že...
    ... Jevgenij Malkin se stal teprve druhým hráčem, který v jedné sezoně vyhrál bodování NHL i mistrovství světa. Tím prvním, kterému se to podařilo, byl Wayne Gretzky.
    Malkin dorazil do Skandinávie po rychlém vyřazení ve Stanley Cup a cíl byl jasný: konečně získat na MS zlato. A ruská mašina byla k nezastavení – sborná vyhrála všech deset utkání při skóre 44:14!
    Škoda Rapid
    Škoda Rapid
    Vůz šampionátu
    Hláška šampionátu
    „Kluci, já střílím dycinky pravačkou. Odkoukal jsem to v Serii A a umíme to jen my Nedvědové.“ Útočník Petr Nedvěd dal Italům regulérní vítězný gól nohou. Pro 40letého hráče to byl první šampionát, neboť v minulosti kvůli účasti na OH v dresu Kanady nemohl Česko reprezentovat.
    Finále
    Hráno v Helsinkách, 13 239 diváků.
    • 10. Semin
    • 36. Semin
    • 27. Pěrežogin
    • 34. Těreščenko
    • 44. Dacjuk
    • 59. Malkin
    Ruskorus6:2svkSlovensko
    • 2. Chára
    • 50. Chára
    Číslo šampionátu
    4, 15, 63
    Bylo to první mistrovství, na kterém coby památka na tragicky zesnulé Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka byla pro české hráče zapovězená tato tři čísla. Vyřazené je i numero 21, které patřilo Ivanu Hlinkovi.
    Nejproduktivnější hráč:
    Rusko
    Jevgenij Malkin (Rus.)19 bodů (11+8)
    Přepálené lístky ve Švédsku

    „Ač má svým věhlasem daleko ke zlatým českým šampionátům, tak v dějinách hokejových mistrovství šlo o přelomový turnaj. Pořádaly ho dvě země a upravoval se kvůli tomu i herní formát. Šestnáct týmů bylo rozděleno do dvou základních skupin, což mělo pomoci především fanouškům, aby si mohli s předstihem koupit vstupenky na konkrétní duely své reprezentace. Jenže ve Stockholmu, kde hráli Češi, to stejně nebylo nic platné. Ceny lístků pořadatelé přepálili a do haly Globen se nechodilo ani na domácí tým. Ač organizátoři v průběhu turnaje vstupenky zlevnili, stejně to místní do arény nepřivábilo. A tak se domácího publika nemuseli obávat ani Češi, kteří na švédský výběr narazili ve čtvrtfinále. Když už večerní duel nezadržitelně mířil k prodloužení, 29 vteřin před třetí sirénou se Milan Michálek trefil pod horní tyč a poslal celek do semifinále. Kouč Alois Hadamczik poprvé na velké akci porazil Švédy a zlomil tak své prokletí. Jenže na vysněné zlato stejně nedosáhl. Cestu do finále Čechům už v Helsinkách, kam se musel tým na závěrečnou část turnaje narychlo přesunout, zkřížili Slováci, které vedl kouč Vladimír Vůjtek. Tým ale po závěrečné výhře nad domácím Finskem bral alespoň bronz. „Buďme rádi, že český tým třetí rok za sebou veze medaili. Udržet se tak vysoko, je taky hodně dobré,“ říkal Hadamczik, aniž by tušil, že je to na dlouhé roky poslední velká hokejová medaile. A útočník Jiří Novotný ho doplňoval: „Vytvořilo se zdravé jádro a doplňují ho kluci z NHL, kteří mají obrovskou kvalitu. Myslím, že to takhle může trvat ještě nějakou dobu, všichni berou nároďák jako odreagování a jezdí sem rádi.“ Bohužel se mýlil...“

    Rozhovor

    Vendeta kouče Vůjtka.
    Kanaďané mi před 15 lety zákeřně napadli syna, já jim to oplatil

    Patří k nejuznávanějším trenérským kapacitám samostatné země. Nejblyštivější úspěch i vítězství, kterého si za celou košatou kariéru nejvíc považuje, ale paradoxně Vladimír Vůjtek dosáhl coby kouč zahraniční reprezentace. Na mistrovství světa 2012 slavil se slovenskými hokejisty stříbro. „Byla to nečekaná medaile,“ uvědomuje si Vůjtek, jenž při cestě do finále vyřadil i krajany.

    Bylo pro vás semifinále proti Česku hodně emotivní?
    Víte, že vlastně ani moc ne? Daleko emotivnější pro mě bylo čtvrtfinále. Přiznám se, že si nejvíc za celou svoji trenérskou kariéru cením právě výhry nad Kanadou.

    Vážně? To mi vysvětlete.
    Zrovna jsem ten den slavil 65. narozeniny. A povedl se nám husarský kousek, když jsme po výsledku 4:3 prošli do semifinále. Navíc to bylo proti Kanaďanům zrovna v Helsinkách patnáct roků po tom, co mi tam zákeřně napadli kluka.

    Ano, šampionát 1997, kdy Kanaďané neunesli porážku 3:5.
    A já proto náš postup bral jako satisfakci. Shodou okolností se zase hrálo v Hartwall Areně, kam za mnou syn dorazil.

    Sliboval jste týmu nějakou odměnu za postup?
    (směje se). To ne. Pivo ani víno jsem do kabiny nedonesl. Nebyl čas, byl to kratší turnaj.

    Pravda. Dva dny po Kanadě jste vyřídili i český národní tým.
    Díky výhře jsme si věřili, že jsme schopní porazit i Čechy. Po Kanadě vládla v mužstvu atmosféra, že by si nikdo nepřipouštěl, že se nedostaneme do finále.

    Co scházelo, aby se Slováci po deseti letech na severu Evropy zase stali mistry světa?
    Asi nám chybělo trochu víc sil. Během šampionátu se nám zranili tři beci, finále jsme dohrávali na pět obránců. Třetinu jsme proti Rusku vydrželi, bylo to 1:1. Pak už to nešlo a prohrálo se (2:6). Proti nám navíc stál tým, který na šampionátu všechny porážel o třídu. Až na pár výjimek dorazily největší hvězdy ruského hokeje. Byl to tehdy skoro neporazitelný tým.

    I vy jste vedl osobnosti světového hokeje jako Šatan nebo Chára. Jaké to bylo?
    Tehdy ještě byli kamarádi, až potom se to mezi nimi trošku zvrtlo a i jejich rodiny dodneška spolu nemluví. Tehdy ale byli úžasní. Připojil bych k nim ještě Michala Handzuše. Tahle trojice držela partu. Ovládla led, střídačku i kabinu. Pro trenéra tahle trojice znamenala padesát procent úspěchu.

    Ale sochu chtěli na Slovensku postavit vám.
    (rozesměje se) To jsou takové novinářské řeči, které se vždycky po úspěchu objeví. Ono to potom není tak vážné, ale uznávám, že články o tom jsou vždycky hezké.

    Co bylo tedy vaší odměnou po stříbře?
    Víte, že už ani nevím? Jen si vzpomenu, že jsem se z Bratislavy domů dostal asi až po pěti dnech. Docela to trvalo a doma se dostavila ohromná únava.